Lea Vojtekova

Imigrace aneb proč selhává výstavba novodobé Babylonské věže

2. 09. 2015 19:06:00
Ať se sociální inženýři snaží, jak chtějí, lidskou přirozenost jednoduše nepředělají. Tentokrát spočívá jejich experiment v tzv. globální humanizaci, tedy aby lidé určitého státu pociťovali stejné city ke všem lidem na světě.
Jenže ono se to neděje a dít nebude. Cituji z jedné diskuse: ,,Jsem ochotna obětovat se pro své dítě, manžela, matku, pro své přátele, v širším měřítku možná, za určitých okolností, i pro přežití svého města, státu nebo své civilizace. Ale fakt se nehodlám obětovat pro lidi, kteří mnou, mou rodinou, mou civilizací v lepším případě pohrdají, v tom horším ji chtějí zničit. To mě fakt ani nenapadne."

A o tom to je. Je jasné, že pro většinu lidí je tím nejbližším a nejdůležitějším aspektem života rodina. Jestliže je rodina v pořádku (nejsou tam žádné hlubší patologické prvky), pak rodina představuje stabilitu a jistotu, rodina vytváří hodnoty, udržuje život a další generace, rodina vytváří zodpovědný postoj k životu, dá se říct, že rodina je takovým majákem v rozbouřeném moři života.

Potom následují přátelé a sousedé. Jestliže dochází k pozitivní interakci, pak máme přátele a sousedy, na kterých nám záleží (a jim záleží na nás). Určitě vás bude více zajímat, když někdo vykrade vašeho souseda, než když se zloději dostanou k Pepovi někde v Horní Dolní.

Dalším takovým okruhem jsou občané určitého státu. Občany spojují společné tradice, jazyk, kultura (to samozřejmě i předchozí skupiny, ale tam se jednalo hlavně o citovou vazbu). Sociální inženýři se ale snaží popřít důležitost tradic, jazyka, kultury. Umíte si představit, že byste se stejným zápalem fandili na nějakém mezinárodním hokejovém utkání např. Kazachstáncům? Ne, protože vás s nimi nespojuje jazyk, tradice, kultura ani civilizace.

Civilizace i kultura se vztahují k celkovému způsobu života toho či onoho národa, civilizace je kultura ve velkém. Součástí obou jsou hodnoty, normy, instituce a způsoby myšlení, jimž po sobě jdoucí generace přisuzují primární důležitost. Sociální inženýři se nám snaží vsugerovat, že koexistovat vedle sebe mohou různé kultury. Což se v praxi ukazuje jako nesmysl. Proč s Vietnamci nemají Češi potíže? A to dokonce Vietnamci přichází z naprosto jiné kultury a civilizace. Je to kvůli tomu, že oni se snaží přizpůsobit a zapadnout do dané kultury. Nesnaží se ji přetvořit k obrazu svému.

A teď si představte, že všichni členové těchto okruhů by se nacházeli ve smrtelném nebezpečí. Koho byste zachránili jako prvního? Samozřejmě, že členy rodiny. Pak by následovali přátelé, sousedé, příslušníci státu, civilizace. Toto společné pojivo můžou jistí lidé zpřetrhat jenom za předpokladu, že svět uvrhnou do naprosté diktatury nebo anarchie.

Rakousko, Německo a Francie obviňují a spílají zemím z východní Evropy (tedy Česku, Slovensku, Polsku, atd.), že nechtějí přijímat imigranty. Takže vinni nejsou ti politici, kteří nejdříve svou hloupou a neodpovědnou a dnes už sebevražednou a destrukční politikou vytvořili uprchlickou krizi v Afghánistánu, Iráku, Sýrii, Libyi, rovníkové Africe. Ne, podle Západu jsme vinni my, protože si nechceme nechat rozvrátit země...

Takže si teď položte na misku vah, kdo je pro vás přednější. Většina občanů dá jasně přednost svým rodinám, přátelům, sousedům. Protože nejde o to, co bude teď. Jde o to, co bude za 20 - 30 let. A jak už známe ze zahraničí, nejvíce se radikalizuje právě 2. až 3. islámská generace.


Kdysi se lidé rozhodli postavit Babylonskou věž až do nebe, aby sebe oslavili a nebyli rozptýleni po celé zemi. Věž tedy byla vystavěna k slávě člověka nikoliv Boha. O něco podobného se snaží sociální inženýři i dnes. Bohužel pýcha a ego nikdy nic dobrého nepřinesly.

Aby sociální inženýři se svou globální humanizací zvítězili, museli by nejprve zlikvidovat všechny hokejové a fotbalové fanoušky :)



Zdroje: http://www.independent.co.uk/news/uk/politics/radicalised-muslims-in-uk-more-likely-to-be-wellheeled-9754062.html

https://cdr.lib.unc.edu/indexablecontent/uuid:65b0a5f0-3ba1-4a2e-ab4a-0f7ac37ecc41
Autor: Lea Vojtekova | karma: 43.12 | přečteno: 2901 ×
Poslední články autora